FENYX ADAMOV - PETANQUE


AUTORSKÉ OKÉNKO:

V Autorském okénku bychom rádi dali příležitost těm, kteří svoje kvality prokazují nejen na petanquových hřištích ale i jako spisovatelé - autoři zajímavých článků.

A začínáme aktuálním fejetonem s příznačným názvem "Je na té letošní zimě něco divného" jehož autorem je Jirka "Pepek" Musil - mj. prezident Brněnského Petanque Poháru a hlavní organizátor Mistrovství města Brna v pétanque.

Je na té letošní zimě něco divného....

Nejenže v půli ledna zpívají skřivani, ale i v ZL BPP je to nějak nazadrmo. No řekněte sami: kdo je SUPEC? Co to je K.D.M.? Kde se vzal LAPIK? Vesele si skotačí na předních místech skupiny U a týmy s takovým potenciálem a historií jako ŠLAHA, FENYX, STAROBRNO se krčí na chvostě. A skupina P? Haňba mluvit. Prakticky jistí vítězové skupiny, kteří se mají pobít o první postupové místo - HANA A CHLAPI spolu s RIKARDem se ztrácejí v šedém středu tabulky. Pravda, TELEKOULE výrazně posílily, když vyměnily loňskou slabinu (jpm) za Veroniku, pravda, FIGHTERS jsou vítězové celostátní EXTRALIGY, ale stejně - umíte mi někdo říct, jak to chtějí zmíněné týmy udělat, aby na konci základní části byl HAK a RIKARD na prvním a druhém místě? A aby vše spělo do finále play-off ŠLAHA - RIKARD?
Je na té letošní zimě něco divného....


Pro Vás, kteří jste navštívili naši stránku poprvé a neznáte zcela historii pétanque a jeho pravidla je určen článek Petra Fuksy - v současné době sekretáře ČAPEK - s tajemným názvem "Stoletý mladík"

Stoletý mladík

Je to neuvěřitelné, ale pétanque slaví v letošním roce svých 100 let. Čím to je, že přitahuje stále více mladých lidí u nás? V čem je jeho kouzlo dlouhověkosti? Proč je ve Francii třetím nejpopulárnějším sportem? Posuďte sami! Pétanque (odvozeno z provensálského pieds tanqués – nohy na zemi) se již celé století hraje pro potěchu samotných aktérů i kolemjdoucích. V České republice oslavil v loňském roce 10 let a ČAPEK – Česká asociace pétanque klubů – je řádným členem ČSTV. Někoho možná překvapí, že to, co mají spojené s důchodci ve francouzských filmech by mělo být nazýváno sportem. Když si však uvědomíte, že jedna koule váží kolem tři čtvrtě kila a hráč jich nahází během jednodenního turnaje několik tun na vzdálenost 10 metrů, to vše s mimořádným psychickým vypětím, není to až tak zarážející. Ostatně udělejte si malý test. Na vzdálenost 7 metrů zkuste deseti hody trefit vajíčko tak, aby se předtím koule nedotkla země. Kolikrát se Vám to podařilo? Jedenkrát? Dvakrát? Gratuluji, to už je velmi solidní výsledek. I když do výkonu světového rekordmana z Francie, Philippa Quintaise vám ještě schází pár let tréninku. On jich z 1000 hodů trefí celých 992!
Výhodou pétanque jsou velmi snadná základní pravidla, která se můžete naučit za 5 minut. Hrají proti sobě dvě družstva po dvou nebo třech členech. Každé družstvo má 6 koulí a snaží se je přiblížit co nejblíže malé dřevěné kuličce – „košonku“. Družstvo, které vyhraje los hází košonka na vzdálenost 6 – 10 metrů a první kouli. Poté nastupuje s první koulí soupeř. Další postup se řídí principem „hraje družstvo, které je dál od košonka“. Můžete se snažit přiblížit nebo odrazit soupeřovu kouli, případně posunout košonka ke svým koulím. Jakmile obě družstva vyhází všechny koule, spočítají se body jednoduchým způsobem – mám tolik bodů, kolik je mých koulí blíže ke košonku, než je první soupeřova koule. V jedné hře tedy mohu získat 1 až 6 bodů, vítězné družstvo hází košonka a první kouli a pokračuje se v zápase, jež se obvykle hraje do 13 bodů.
Před čtyřmi lety se v Brně uskutečnilo Mistrovství světa juniorů. Tuto čest měla Česká republika jako první z nefrankofonních zemích a tým organizátorů odvedl naprosto profesionální práci. Výpravy z Evropy, Kanady, Japonska, Singapuru i Madagaskaru na oplátku předvedly špičkovou a férovou hru, která přivedla k pétanque mnoho nových mladých hráčů. Ono když se díváte, jak někdo něco dobře umí, láká Vás vyzkoušet si to také. Městem zaslíbeným pétanque je u nás bezesporu Brno a ani Praha zatím nemá možnost konkurovat dostatkem klubů ani hřišť na to, aby všechny nadšence dokázaly přivítat a podchytit. Pro hru samotnou přitom není potřeba mnoho. Rekreační sada koulí stojí 300 korun, závodní koule kolem 1,600 korun a vydrží Vám několik let a nic jiného prakticky nepotřebujete. Vzniká i stále více hřišť a s postupnou popularizací věřím, že i městské části budou při rekonstrukcích parků a veřejných ploch myslet na pískový nebo kamenitý prostor o velikosti cca 12 x 4 metry. Pétanque se totiž dá hrát na čemkoli s výjimkou trávy. Kolem těchto hřišť mohou vznikat nové amatérské kluby a snad ani není daleko doba, kdy si pétanque najde cestu i do škol jako doplňkový sport, jako je tomu v jiných zemích.

O tom, že Brno je městem pétanque zaslíbeným píše i "nebrňák" Petr Fuksa. Co však o tom soudí Jirka "Pepek" Musil a také o tom, že se v Brně kromě Brněnského Pétanque poháru, Zimní Ligy BPP a Mistrovství města Brna hrají také nepravidelné večerní turnaje se dočtete už v dalším článku

Večerní turnaje v Lužánkách

V roce 2002 se začaly v prázdninové pauze BPP hrát páteční večerní turnaje. Vznikly jako jakýsi vedlejší produkt Brněnského Pétanque Poháru Začali jsme si jimi krátit prázdninové podvečery, kdy se nehrál BPP. V Brně je známe pod názvem „VESPERAL CHOSE“. Dovolím si trošku odbočit, přisolit a vysvětlit vznik tohoto zajímavého názvu. Nejmenovaný ředitel soutěže (myšlen BPP), když psal pozvánky na první večerní turnájek, překládal český název „VEČERNÍ POHÁR“ pomocí počítačové techniky do francouzštiny. Elektronické slovníky jsou mocné a pod termínem „večerní“ se objevuje asi sedm ekvivalentů. Řediteli se zalíbil právě „vesperal“. Budiž, proč ne, zní to dobře (pokud se to člověk nepokusí vyslovit francouzsky). Provařený COUPE chtěl nahradit nám - Čechům z Moravy - bližším a jadrnějším „škopkem“, tedy pohárem nikoli sportovním, ale půllitrem pivním. I nalezl pro něj odpovídající protějšek v jazyce francouzském. Bohužel se při přepisu překlepl a namísto CHOPE (což je francouzský výraz pro pivní škopek) napsal CHOSE, což značí „věc“ (jakoukoli, bez bližšího určení). Když jsem tuto pozvánku obdržel, měl jsem za sebou tři lekce francouzštiny. „VĚC“ bych ještě spolkl, to jsme neprobírali, ale vzhledem k tomu, že jsem již dokázal říci i to, že jsem dělník a pracuji u pana Renaulta a věděl jsem i to, že „Sofie je v koupelně a pere kočku“, nějak mi neseděl překlad slova „večerní“. Učebnice francouzštiny a vyučující tvrdí, že večer je „soir“. Po konzultaci s Romanem jsem si ověřil, že i vesperal je správně. Počítačový slovník jej uvádí. Kde je tedy pravda? Čert se v tom vyznej. Naštěstí žije v Brně i několik živých Francouzů a dokonce několik z nich hraje pétanque (pozor, ne všichni Francouzi pétanque hrají! Někteří ho neviděli ani z dálky. Jednoho takového máme v klubu. Hrál pétanque poprvé v životě ve svých třiceti letech na Pernštejně!). I zeptal jsem se (samozřejmě česky). Frank (který se stal mojí obětí) na mě značně nechápavě pohlížel. Přitom moje výslovnost byla učebnicová (možná právě proto zpočátku nechápal, sám určitě mluví nějakým strašným dialektem). Ale ani poté, co jsem mu inkriminované slovo napsal se nechytal. Co on to je za Francouze, když nezná ani slovíčka svého rodného jazyka? Nakonec však s typicky francouzským citoslovcem pro pochopení „ a jóóóó…..“ zabral. Podle všeho není – stejně jako já – správně praktikujícím křesťanem, trvalo nám tedy ještě značně dlouho, než jsme si to vysvětlili. Jednak se slovo vesperal vyslovuje něco jako „vespr“ s typickým francouzským „r“ na konci (zkuste si to, není to sranda) a je to specifický výraz právě z náboženství. Označuje večerní meditaci mnichů v klášterech před, při nebo po večeři. Opravdu nejsem kován ve víře, takže mi promiňte, že nejsem schopen vám to blíže upřesnit (mohly by to být roráty? Nebo klekání? Fakt nevím). Víceméně jsme se posléze dohodli, že to není zase až tak špatný název. Velmi volně přeloženo – pořádáme „večerní rozjímání o všeličems, se škopkem a s pétanque“. Tolik k názvu. Takže období prázdnin, pro ty, kdož se nemohou nabažit turnajů a ligy proběhlo ve znamení „vesperalů“. V r. 2002 se uskutečnily takové turnaje dva – první se hrál od počátku k.o., druhý pak melée na čtyři kola, finále a souboj o třetí místo. Začátek v osm večer, konec něco po půlnoci. V teplých letních podvečerech velmi příjemná záležitost, zvláště když pan ředitel odkudsi vyštrachal gril a klobásky…. A aby to bylo motivační a nejen tréninkové hraní, vkládá každý hráč do „banku“ startovné ve výši 50,- Kč. „Bank“ se následně rozdělí mezi tři nejlepší poměrem 50%, 30% a 20%. Hrály se doublette, účast 16, resp. 24 dvojic.
jpm
Poznámka jpm: Text je vytržen z kontextu. Je součástí historie BPP od r. 2001, kterou průběžně zaznamenávám a o kterou se s vámi (snad už brzy) rád podělím. Doufám, že to nebude až z pozůstalosti. Pro úplnost: tradice se udržela, každoročně se v letních měsících na těchto turnájcích scházíme dosud

Na článek Jirky Musila volně navazuje Petr Fuksa s popisem nejvýznačnějších pétanque turnajů v ČR

Chcete vidět profíky?

V aktuální termínové listině oficiálních turnajů pétanque v České republice jich najdete něco kolem osmdesátky. Vzhledem k tomu, že v zimě se prakticky nehraje, znamená to 2-3 turnaje za víkend během hlavní sezóny. A to nepočítáme ty, jež se nepočítají do žebříčku. Kam tedy vyrazit na špičkový pétanque? Pétanque je pravděpodobně nejemancipovanějším sportem. Má své mistrovství světa žen i juniorů, ale nedoplňuje jej mistrovství světa mužů. Na tom třetím totiž mohou hrát i ženy. A i když se jich v družstvech trojic nenajde příliš, bývají opravdovými miláčky publika. I v českém žebříčku najdete v první dvacítce šest žen a můžete si být jisti, že se s nimi setkáte v závěrečných kolech každého oficiálního turnaje, kterých se koná v České republice téměř stovka ročně. Největším turnajem se stal červnový Avokádo Cup, jež se každým rokem hraje v nádherném prostředí zahrad Trojského zámečku. V roce 2005 se jej zúčastnilo 115 trojic z deseti zemí včetně exotických Skotů v kiltech. Ve strhujícím finále se utkaly dva týmy francouzských juniorů, ze kterých trenéři vybírali čtyři nejlepší na mistrovství světa juniorů, konající se o dva týdny později v Montrealu. I když v dosavadní historii zavítali do České republiky i bývalí seniorští mistři světa, ještě nikdy jsme neměli možnost vidět utkání takové úrovně. Výjimečnost této události podtrhl ještě fakt, že se francouzští junioři stali v kanadském Montrealu mistry světa a v soutěži střelců (hráč trefuje koulí na různé vzdálenosti různě postavené koule) francouzský reprezentant vyrovnal světový rekord všech kategorií. Ale zajímavé zápasy můžete vidět i na dalších turnajích. Budete-li mít na konci července do Slavkova, navštivte slavnou Grand Prix d´Austerlitz nebo Vendeta Cup, jež je v Brně vždy následující den. Že byste dali přednost něčemu blíže Prahy? Udělejte si výlet do Lipníku vedle Benátek nad Jizerou, do Poděbrad, do Roudnice nad Labem nebo na Koule barona Prášila do Ořecha hned za Zličínem. Cestujete raději městskou hromadnou dopravou? Pak tedy s prvním jarním sluníčkem vyražte v úterý nebo ve čtvrtek k Letenskému zámečku, kde se každý týden scházejí k tréninkovým kláním ti nejlepší z Prahy. Budete-li se pétanque pravidelně věnovat, časem je můžete vyzvat na souboj na některém z turnajů, jejichž seznam najdete na oficiálních stránkách České Asociace Pétanque Klubů. Vašim „Koulím zdar!“ v novém roce přeje, Petr Fuksa

A (zatím) na závěr tu pro Vás máme skutečnou bombu! O tom, že Jára Cimrman byl průkopníkem českého divadla, kultury, vědy a umění vědí snad všichni. Co měl ale společného s pétanque ví jen málokdo. A o tom už další článek Jirky Musila.

CIMRMAN A PÉTANQUE

Vážení přátelé, zdá se vám toto slovní spojení neobvyklé? Zarážející? Nevhodné? Neuvěřitelné či pobuřující? Pak čtěte! Stále ještě existují mezi námi lidé, kteří se nesmířili s faktem, že Jára Cimrman byl největším duchem doby nejen své, ale i největším duchem doby předcházející. Doba současná, která těží z Cimrmanova odkazu maximálně, naznačuje, že zůstane i největším duchem doby budoucí. Kromě Cimrmana nebyl a není – a s tím je nutno se vyrovnat – v historii lidstva jiný člověk, který by dokázal tolikrát a s takovým dopadem zasáhnout prakticky do všech oborů lidské činnosti, přestože se společnost bouřlivě vyvíjí. O Cimrmanově činnosti v oblasti sportu již bylo objeveno, probádáno, řečeno a napsáno hodně. Mýlil by se však ten, kdo by si myslel, že je to vše. Mnohokrát se již potvrdilo, že stačí udělat vpravdě jediný krok v místech, kde mistr prodlíval a zpod zvířeného prachu se na povrch dostanou další a další neuvěřitelné objevy. Stalo se tak i nám, náhodným návštěvníkům obce Liptákov, místa Cimrmanova posledního známého pobytu. Pro upřesnění – ne zcela náhodným: do Liptákova jsme jeli vzdát hold mistrově velikosti. V skrytu duše jsme doufali – aniž jsme to ovšem zmínili nahlas – že pobyt v mistrem dotčených místech se na nás nějak projeví. Že odraz jeho ducha pomůže probudit génia v nás dřímajícího.... Nu, nestalo se, na pohádky už nikdo z nás nevěří a zázraky se stávají také méně často než dřív. A koneckonců – kde nic není, ani čert nebere. Přesto však nebyla naše cesta pouhou adorací. Ne, že by to byla naše zásluha, ale jednoduše jsme věděli něco, co i ti nejzkušenější badatelé, podrobně mapující Cimrmanův košatý život přehlédli. Ne proto, že by si nevšimli. Na to jsou už příliš zkušenými odborníky, ale proto, že nikdo – kromě Cimrmana – nemůže vědět všechno. Tito lidé zasvětili svoje životy mravenčí práci, zdokumentovat a zachovat světu mistrův odkaz. Nemaje však Cimrmanův rozhled, představivost, intuici a odhad, leckteré věci sice tuší, ale zůstávají pro ně zakryty rouškou nepochopení, protože při jejich náročné práci nemohou proniknout do hloubky. Krátce řečeno – o tzv liptákovských objevech jste jistě podrobně informováni. Že bylo nutno – pro úplnost – překopat každý kousek pozemku je vám jistě známo. Stopy této činnosti byly v době naší návštěvy ještě zřetelně patrné. Protože badatelé postupovali velice odpovědně a opatrně, podařilo se jim objevit a hlavně zachovat pro ně nepochopitelné, ale patrné zbytky lidské činnosti. Naše vycvičené oči ihned uviděly cosi povědomého, i když jsme samozřejmě hned nepoznali, o co jde. Nález tvořily výdutě v udusané a ztvrdlé hlíně. Po přepečlivém prozkoumání jedné z výdutí vhodně ulomenou větvičkou z vedle rostoucí jívy jsme naprosto přesně zjistili, že výduť neobsahuje nic. Stejně tak ostatní výdutě byly zcela prázdné. Ale stále jsme kdesi v podvědomí měli pocit, že vidíme něco nesmírně povědomého. A pak to přišlo. Jako blesk z čistého nebe. Po několika hodinách horečné činnosti, kdy jsme mezitím dostali svolení uskutečnit experiment, nakoupili několika sáčků sádry, opatrně vylili prázdné vnitřky výdutí, očistili je atd. atd., zůstali jsme bez dechu ztuhlí úžasem. Před se námi objevily, sice sádrové, ale zcela jednoznačně identifikovatelné koule na pétanque!!! Rozeznali jsme dokonce rýhování, pravda, sice trochu odlišné od rýhování koulí dnešních, ale to přičítáme nepoctivosti dnešních výrobců koulí, kteří drážky na koulích dělají – byť jen kosmeticky – jinak, aby zakryli fakt, že myšlenku Cimrmanovi sprostě ukradli. (Dovedli bychom vůbec vyčíslit, o kolik peněz nás nejrůznější zloději a vykradači Cimrmanových myšlenek, vynálezů a patentů okradli? A umíme si představit, v jakém světě bychom mohli žít, kdyby jen za zlomek technologií, kterým Cimrman vdechl život, proudily do naší země licenční poplatky?) Že pétanque není tak úplně hra vymyšlená Francouzi, je věc chronicky známá (viz výsledky bádání kolegů z Kolové, zveřejněné na jejich internetových stránkách). Věděli jsme tedy, že náš nález není z říše fantazie, ale má reálný podklad. Polilo nás horko. Faktický, hmatatelný a nevyvratitelný důkaz. První partie pétanque se nehrály ve Francii, ale u nás, v nenápadné vesničce Liptákov! Další rána francouzskému patriotismu. Teď už sto let rozšiřované lži o prvenství v pétanque nevydrží. Na příštím kongresu F.I.P.J.P. se bude přepisovat historie. Ale zpět k našemu objevu a následnému pátrání. Nic vás nesmí mýlit, že jsme našli prázdné bubliny. Liptákov leží v tehdy velmi chudé části naší země. Dnes se rozdíly setřely a bída je všude stejná. Tehdy si Cimrman nemohl dovolit udělat u kováře koule železné. Nechal tedy u koláře zhotovit koule dřevěné, které vlivem půdní vlhkosti a půdní mikroflóry zcela ztrouchnivěly. U nálezu historické partie nezůstalo. Po svolení, že můžeme propátrat dům a jeho okolí jsme našli v dřevníku, postaveném a dochovaném z piety, další neuvěřitelné věci a důkazy Cimrmanova génia. Ještě snad vysvětlení pro mladou generaci, která asi neví, co je dřevník. V době Cimrmanova života lidé ve svých domech netopili uhlím, plynem, natož elektrickou energií. Lidstvo se teprve učilo s mnoha vynálezy a objevy zacházet. Mezi tehdejší „novoty“ patřily i objevy v oblasti získávání energie. Samozřejmě, jako každá novinka, byla i takto získaná energie patřičně drahá. Proto bylo pro obyčejné lidi z ekonomických důvodů nepředstavitelné, že by jejich těžce vydělané peníze vylétly komínem. A jak jsme již podotkli, právě tento kraj patřil k nejchudším. Lidé topili dřevem. I Cimrman, člověk jinak veskrze pokrokový se v zimě zahříval teplem vzniklým pálením dřeva. Neodsuzujte jej za to, přátelé, není to proto, že by neměl ekologické cítění. Naopak. Cimrman byl jedním z průkopníků ekologického chování na světě. Vžijte se však do doby, kdy Cimrman žil. Archimédes nebo Pythagoras jsou také uznáváni jako velikáni lidstva a nikdo jim nevyčítá, že se o jejich tělesné blaho starali otroci. A dřevo, kterého se přes zimu spálilo značné množství, se uchovávalo ve speciálních stavbách k tomu určených – tzv. dřevnících. A v této stavbě – v tomto dřevníku – jsme pod nánosy pavučin, resp. po jejich odstranění objevili shluky skvrn, ve kterých právě jen cvičené oko zkušeného hráče pétanque mohlo poznat cvičné nákresy situací vznikajících při hře. Po odstranění sazí z loučí, kterými si Cimrman při záznamech svítil jsme objevili jeho poznámky k herní technice, taktice a strategii. A zcela nakonec, jak už je skutečně při takovýchto nálezech tradicí, jsme ve zděném štítu stěny umístěné proti dveřím našli prakticky nepoškozená, jednoznačně Cimrmanem vlastnoručně psaná pravidla pétanque. Po jejich šetrné fixaci a zhotovení fotodokumentace jsme se mohli věnovat jejich obsahu. A zde na nás čekala řada překvapení. Stejně jako jiní vylupovači Cimrmanových myšlenek, objevů a vynálezů se rádoby tvůrci pétanque pravidel ukázali jako diletanti a amatéři. V neprospěch hry z ní odstranili všechny velké myšlenky, které do nich velký tvůrce zakódoval. Pojďme se na rozdíly podívat podrobněji. Začněme těmi zásadními, které tehdejší hru posunovaly do naprosto jiných dimenzí. Tak zaprvé: košonek se nahazoval na jinou vzdálenost. Ta byla podle Cimrmanových pravidel v rozmezí 6,10 – 9,90 (zcela logicky se snažil zapojit do hry všechny smysly – oč víc byla trénována paměť, když si hráč musel zapamatovat a udržet tyto údaje než primitivních 6 – 10m). Pro nahození košonku při zahájení hry Cimrman určil čtyři pokusy oproti dnešním ubohým třem. Opět se ukazuje malichernost vykladačů původních pravidel. Proč nedat člověku při hře, stejně jako v životě více šancí? Další zásadní změnou bylo pravidlo, podle kterého první vyhozená koule po nahození košonku musí skončit za ním. Opět geniální nedoceněná myšlenka. Dosti již na tom, že družstvo má výhodu nahození košonku a vyhození první koule. To, že mi byla do života dána jistá výhoda, nemohu ji přece zneužívat k omezování práv ostatních! I ostatní přece mají mít jak v životě tak i ve hře stejná práva. Proč by soupeř měl mít znesnadněnu cestu ke košonku? Nehodil – li tedy první hráč kouli za košonek (nebo pomyslnou čáru vedenou středem košonku a kolmou k přímce vedené středem kruhu a košonkem), koule se odstranila ze hry a družstvo o ni definitivně přišlo. Je vám teď – stejně jako nám – již zcela jasné, že byl zásadně změněn, odstraněn a nepochopen celý plán a smysl původní hry. Jára Cimrman nevymyslel jen hru, on dokázal vytvořit a do pravidel včlenit celou složitost života! Pro úplnost se krátce zmiňme ještě o dalších, již ne tak zásadních změnách. Místem odhodu nebyl kruh, jako dnes, ale čtverec. Proč? znovu si uvědomme, jaký byl život kolem Járy Cimrmana. Drtivá většina obyvatel, potenciálních hráčů, byla věřících. Cimrman velice správně předpokládal, že tito lidé – zvláště ve vypjatých životních situacích – jsou zvyklí najít si soukromý koutek, a tam očistit svoji duši, načerpat sílu ze své víry. A Cimrman jim svým čtvercem odhodu nabídne koutky hned čtyři! Hráč se tak mohl zcela soustředit na hod aniž se rozptyloval hledáním svého koutečku. Cimrman briskně odhadl, že v kruhu se kout hledá daleko hůře. Vyzkoušejte si to, jestli nevěříte. Dalším takovým rozdílem, který stojí za zmínku, je pravidlo, že koule se při hodu neházely před sebe, dopředu, ale dozadu – hráč stál při odhodu zády ke košonku. Na první pohled nelogické. Nenapadá vás nic? Ne? Stejně tak jako nenapadlo nic vykradače Cimrmanových myšlenek. Po hlubší analýze je zcela evidentní, že tvůrci novodobých pravidel – byť se snažili uchopit mistrovy myšlenky – nepochopili základní premisy. Ano, i dnes mohou hrát pétanque tělesně postižení – lidé na vozíčku, hluší, němí, ale co slepí? Ano – a jsme u toho. Jen a jen podle pravidel Járy Cimrmana mohli sehrát rovnocennou partii naprosto všichni. Zády ke košonku jsou výsledky hodu naprosto stejné bez ohledu na to, zda člověk vidí nebo ne. Ještě snad jedna drobnost, abychom předešli napadání těmi, pro něž je objev dalšího důkazu mistrova prvenství těžko stravitelným soustem a mohli by nás napadnout, že se snažíme před národem něco utajit. Tedy: při hře podle pravidel Járy Cimrmana nebylo ke hře zapotřebí tří (resp. dvou koulí) pro jednoho hráče, ale koule jediné. Naproti tomu nebyl ve hře jeden košonek, ale tři. Není to nic zásadního, zmiňujeme to opravdu jen na okraj a pro pořádek. Vážení přátelé, z uvedeného vidíte, že dosud nebyla – a ani nemohla být – vymyšlena jiná hra, ve které by se zrcadlil život sám, To mohl dokázat jen duch Cimrmanova formátu. Fakt, že především Francouzi začali systematicky a promyšleně drolit žulovou desku (suplovanou pravda stěnou dřevníku – ale nebuďme malicherní), kam Cimrman nesmazatelně vytesal svá pravidla pétanque, jednoznačně svědčí o tom, že lidé se nezastaví před ničím. A je pochopitelné, že tím dodnes trpíme všichni. Jen si všimněte, kolik času, energie, emocí stojí dohadování nad výkladem pravidel! Oč lepší museli být hráči z dob, kdy se hrálo podle pravidel původních! Hráči se mohli soustředit jen a pouze na hru bez dalšího vedlejšího rozptylování, protože vše podstatné za ně udělal Jára Cimrman. Všichni přece známe úsloví, které se dochovalo z této doby a ještě dnes se pravidelně objevuje na veřejných štítech a vývěskách: „Zimmer frei“. Je to zkrácený název původní Cimrmanovy hry, známé dnes jako pétanque. Tímto úslovím se hráči rovněž mezi sebou vyzývali ke hře. Neznamená nic jiného než – „Cimrmanova volnost“. To je tedy několik historických a několika faktických skutečností, které jsme považovali za nutné zmínit, abyste byli schopni obsáhnout a pochopit velikost a důležitost mistrova odkazu.