PAVEL: Ahoj Jeffe, mohl by ses našim čtenářům představit?
JEFF: Ahoj všichni, jmenuji se Jeff Widen a
jsem prezidentem Detroit Petanque Clubu. Poprvé jsem se „setkal“ s Pavlem
online poté, co jsem shlédl hezké stránky Fenyx Petanque klubu v Adamově. Je mi 40 a pracuji v oddělení soudních
sporů jako asistent právního zástupce.
Já a moje žena Denise žijeme ve Wyandotte, stát Michigan, jen 20
kilometrů od místa, kde Detroit Petanque Club pravidelně hraje.
PAVEL: Jak populární je petanque v USA ve srovnání s fotbalem, hokejem a dalšími sporty?
JEFF: Popularita sportů ve Spojených státech zcela závisí na marketingu. Obrovské množství peněz a reklamy jde na baseball, americký fotbal, basketbal, a lední hokej. Ale petanque nemá takovou podporu. My se spoléháme na ústní kontakt a tak máme zhruba 1200 registrovaných hráčů v F.P.U.S.A. a asi 8000 hráčů celkem.
PAVEL: Řekl bys nám něco o Detroit Petanque Clubu?
JEFF: Když jsem v roce 2001 přijel do Detroitu, tohle město mi připomínalo New York City ale mělo o 9 miliónů lidí méně! Počet obyvatel Detroitu není ani 1 milion. Můj klub vznikl asi před čtyřmi roky, když jsem začal hrát v parku poblíž mé kanceláře. Lidé se začali zajímat o to, jak házím kovové koule na zem a měli nejrůznější otázky. A tak začali hrát petanque vlastně dřív než ho znali.
PAVEL: Kdy ses poprvé dozvěděl o petanque? Byl jsi někdy ve Francii?
JEFF: Poprvé jsem se o petanque dozvěděl, když jsem poprvé navštívil Paříž v roce 1999. Procházel jsem ses mou mámou v Le Jardin Luxembourg a viděl jsem mnoho lidí hrajících „boule“ na hřištích pod stromy. Byl jsem hrou zaujat, ale rovněž mírně vystrašený, tenkrát jsem hrát nechtěl. Později, na mém druhém výletu do Paříže s mou ženou, rozhodl jsem se naučit se tento sport. Když jsem se vrátil do Spojených států, koupil jsem petanque sadu po internetu a začal jsem hrát proti svým přátelům a ženě jedničky.
PAVEL: I když zaneprázdněn pracuješ v právnické firmě, hraješ petanque každý den. Jak to děláš?
JEFF: Každý
den v týdnu máme hodinu obědovou pauzu.
Někteří chodí do restaurace na oběd, jiní zůstávají v kanceláři, ale já
jsem se rozhodl využít tuto hodinu, abych se s koulemi setkal s dalšími
členy klubu na našem hřišti. Hřiště se nachází v parku Campus Martius v
Detroitu – v krásném přírodním parku s velkou fontánou, a spoustou štěrkových
cestiček, které jsou skvělé jako petangové hřiště. Obvykle se setkáme
v poledne a zahrajeme si jednu nebo dvě hry. Poté se všichni vracíme do
našich kanceláří, abychom dokončili naši práci. Hraní petanque během týdne nám umožní více zrelaxovat. Mnoho lidí se rovněž přichází na nás
podívat.
PAVEL: Jaký je tvůj nejoblíbenější typ a značka koulí?
JEFF: Nejdřív jsem používal levné koule bez uvedené hmotnosti a velikosti. Ale poté, co jsem si tento sport zamiloval a zjistil jsem, jaký jsem typ hráče, koupil jsem sadu AC as de Carreau Bronze Integrales - 74 mm 715 gramů s drážkováním, kterému říkáme ananas (pozn. – typ 85), jež umožňuje dobré uchopení v ruce. Jsou to velmi měkké koule skvělé na tvrdý štěrkový povrch v Detroitu, rovněž mají menší odskok než tvrdé koule, což je výhodné proti střelcům. Později, když jsem viděl jiné hráče používající nerezové MS Tortoise na soutěži na Floridě, rozhodl jsem se, že vyzkouším nový typ koulí - MS Cara Inox Tortoise 74 mm, ale mnohem lehčí - 680 gramů – vhodnější pro střelce. „Želví“ vzorek na MS koulích poskytuje pevné uchopení a umožňuje házet speciální oblouky při placování. Tak tohle jsou teď koule mojí volby.
PAVEL: Jaké jsou kluby a národní mistrovství ve Spojených státech?
JEFF: Abych byl upřímný, neúčastním se turnajů pořádaných Federací Petanque USA. Zúčastnil jsem se však mnoha turnajů po celé zemi pořádaných v evropském stylu. Na jednom zvláštním turnaji v Brooklynu, New York během dnů Bastily v červenci se hraje na více než 100 hřištích současně! Tento turnaj se hraje v ulicích a písek je přivážen nákladními auty. Koordinace takové události je nesmírně náročná. Rovněž jsem se zúčastnil soutěží v Chicagu a na Floridě – opět skvěle organizovány, ten v Chicagu dokonce pomocí počítače matematikem, který hrál dlouhá léta v Polsku..
Ale to jsem odbočil. Turnajů se většinou účastní kolem 20 týmů, někdy dvojice, většinou trojice. Ceny jsou většinou velmi skromné, medaile nebo poháry, a hráči si přijíždějí jen zahrát!
PAVEL: Nedávno jsi se stal držitelem rekordního zápisu v Guinnesově knize rekordů – zúčastnil ses 48 hodinového maratónu nepřetržitého hraní petanque. Jaké to bylo?
JEFF: Napadlo mě to už před mnoha lety, ale vůbec jsem nevěděl, jak tuto akci zorganizovat. Můj přítel Joe Zajac z Michigan Petanque Clubu se chopil organizace a nezbytného papírování a shromáždil účastníky, jak hráče tak i dobrovolníky. Poskytl jsem počítačovou podporu pro marketing a pravidelné zpravodajství o maratonu na mém blogu.
Nejdřív jsem se domníval, že bude velmi obtížné hrát petanque déle než 24 hodin. Dlouhé dny jsme v klubu plánovali, ale nikdy jsme nehráli déle než 12 hodin. Překvapilo mě, že když jsme se shromáždili na hřišti ke hře, stali jsem se petanqueovou rodinou. To většinu z nás povzbudilo k tomu, abychom se stále soustředili na cíl - 48 hodin a současně stále dodržovali oficiální pravidla.
Nejtěžší částí byly večery. První večer jsme neměli žádné osvětlení, využívali jsme pouze stavebních lamp které osvětlovaly 20 procent hřiště. Večery byly velmi chladné a všichni byli neustále v pohybu, aby se zahřáli. Přes den to bylo snazší – mnoho lidí se na nás přišlo podívat, povzbudit nás, a sluneční teplo nám pomáhalo.
PAVEL: Byl jsi ty nebo někdo jiný zraněn během hry petanque?
JEFF: Nikdy. Někteří lidé se mohou domnívat, že petanque může být nebezpečný, vzpomínám si na nedávnou zprávu z Francie o muži, který byl zasažen koulí do hlavy a svým zraněním podlehl. Ale to byl velmi ojedinělý případ. Nikdy jsem nebyl svědkem žádného zranění během hry, ani mě se nikdy nic nestalo. Pouze s vyjímkou bolesti, kterou jsme způsobil svým protivníkům, když jsem jim vystřelil jejich koule J
PAVEL: Je pravda že v letošním roce hodláš navštívit Českou republiku a zúčastnit se Avokádo Cupu?
JEFF: Praha (a Brno) jsou jistě v popředí mých cestovatelských plánů. Ze všech krásných měst, které bych rád navštívil - Praha, Paříž, Barcelona, a Florencie. Ale nechávám rozhodnutí na mé ženě Denise. Ona nehraje petanque tak mnoho, ale je velmi dobrý placér. Určitě navštívím Českou republiku v blízké budoucnosti, pokud ne v tomto roce, tak určitě v tom příštím!
PAVEL: Co bys popřál našim čtenářům do roku 2009?
JEFF: Jak stárnu, učím se stále nové věci v petanque. Vždy mě nadchne, když se můžu setkávat a učit tento sport nové hráče. I když jiné sporty ve Spojených státech mohou být více populární, jsem rád, že mohu hrát petanque se svými přáteli až do pozdního věku. Nejsem si jistý, že by 90ti letý muž mohl hrát basketbal J
Do nového roku přeji hodně štěstí a zdraví a doufám, že si brzy zahraji ať s Vámi nebo proti Vám ve Fenyx Petanque klubu!